Back

ⓘ Kádrová politika KSČ



                                     

ⓘ Kádrová politika KSČ

V komunistickém režimu Československa fungoval tak jako v dalších komunistických státech tzv. systém nomenklatury, který umožnil režimu prověřovat loajalitu vedoucích pracovníku v podnicích a ve struktuře státní správy vuči straně. Kádrová politika Komunistické strany Československa byla postavena na tzv. kádrech, prověřených členech strany, kteří se mohli ucházet o vedoucí místa. Kádrová politika byla procesem, ve kterém byla hlavním cílem stranická výchova lidí. Kádrovou politiku měla aplikovat kádrová práce. Příslušníci komunistické strany brali tuto politiku velice vážně. Její rozšiřování považovali za nejzodpovědnější stranickou úlohu. V konečném dusledku se usilovalo o to, aby kádrovou politiku neprováděli jen kádroví pracovníci, ale i všechny vedoucí orgány strany.

                                     

1.1. Rozdělení kádrové politiky Předúnorová

Předúnorová kádrová politika měla opoziční charakter, to zahrnovalo obsazování pozic na ministerstvech, centrálních úřadech, podnicích, závodech atd. Před rokem 1948 byl počet obsazených funkcí straníky KSČ celkem vyrovnaný s ostatními stranami.

                                     

1.2. Rozdělení kádrové politiky Poúnorová

Ke schvalování kádru do funkcí sloužily tzv. kádrové pořádky. První směrnice byla vydána v červnu 1948 a upravovala pravomoci stranických orgánu při obsazování vedoucích funkcí – vzhledem k špatné formulaci neměl tento pořádek žádný účinek. To vedlo k vydání další směrnice v lednu 1949, jejíž dusledkem bylo zvýšení počtu funkcí podléhajících schválení stranou. Roku 1957 byl vydán kádrový pořádek o přesunutí pravomocí a obsazování funkcí.

                                     

1.3. Rozdělení kádrové politiky Pozitivní

Pozitivní kádrová politika spočívala v dosazování vlastních kádru a netrvala dlouho, protože se zjistilo, že ve straně je mnoho lidí, kteří do ní vstoupili jen kvuli zisku. K těmto kádrum vznikají averze, hlavní je třídní kritérium.

                                     

1.4. Rozdělení kádrové politiky Negativní

Negativní kádrová politika spočívala v odstranění nepřátelských kádru. Po převratu v úoru 1948 nastaly čistky, při nichž bylo odstraněno přes 10 tisíc osob. Byla propuštěna inteligence, což zapříčinilo chaos v závodech. Vývoj pokračuje prověřováním stranickosti pomocí prověrek. Dotyčná osoba byla prověřena otázkami a schuze pak hlasovala o tom, zda je osoba prověřená a jestli dostane pochvalu. V opačném případě jí hrozily sankce.

                                     

2. Organická struktura kádrové práce

Realizací kádrové práce se zabývaly orgány vytvořené speciálně pro tyto účely.

  • vedení každodenních činností – rozhodovali jedinci krajské kádrové komise
  • Okresní organizace – okresní kádrová komise
  • Krajská organizace – krajská kádrová oddělení
  • kampaně – rozhodovala celá komise
  • Místní organizace – tam pusobily tzv. kádrové trojky, kádrový referent, vedoucí desítkových duvěrníku, další členové strany
  • Závodní orgány – s placeným tajemníkem šlo o kádrové pětky, bez placeného tajemníka o kádrové čtyřky
                                     

2.1. Organická struktura kádrové práce Změny v obsahu struktury stranické kádrové práce

Po 9. sjezdu sílila kritika práce kádrové komise a kádrového oddělení, funkce kádrového referenta byla zrušena. Gottwaldem byla vyhlášena 1. října 1951 reorganizace, která měla za cíl zrušit kádrový sekretariát ÚV KSČ a přenést kádrovou práci do všech oddělení. Začaly být zřizovány odbory, které měly kádrovou práci evidovat.

                                     

2.2. Organická struktura kádrové práce Organizace mimostranické kádrové práce

V podnicích začala být zřizována kádrová oddělení a budovány orgány pro kádrovou práci ve výrobní sféře. Podniky s více jak 500 zaměstnaní měly Oddělení pro péči o kádry PPOK, které byly personálně podřízeny závodnímu řediteli a politicky kádrovému oddělení strany. Tato dvojí podřízenost vyvolávala spory. V čele byl vedoucí tajemník měl to být politicky vyspělý dělník, který měl za úkol rozmisťovat a vybírat kádry Pod sebou měl školní oddělení organizace školení, kurzu atd., osobní oddělení řešilo zaměstnance.

Ústřední dělnické školy

Vzhledem k nízkému počtu dělníku v justici a bezpečnosti byla otevřena Škola dustojnického dorostu a Vojenská akademie, v roce 1951 už bylo 24 škol s 1750 žáky. Zřizovala je generální ředitelství, takže nespadaly pod ministerstvo školství. Výběr žáku byl výsadou strany, měřítky byly politická uvědomělost, schopnost politické a odborné zkušenosti a věk 22 – 40let. Do škol byli vybírání nadpruměrní pracovníci. Hlavním cílem bylo dosazovat školené dělníky na vedoucí místa, ale to se ukázalo jako problém a nakonec sám Zápotocký vyjádřil přání, aby místa nebyla obsazována dělníky. Tím skončilo třídní kritérium.

Stranické školy

Stranické školy měly za cíl vytváření kádru, první byla založena už v roce 1945. Školy začínají nejdříve kurzy a poté jsou zřízeny jako stálé instituce, v dusledku byla v každém kraji alespoň jedna.



                                     

3. Problematika kádrové politiky v praxi

Během kádrové práce chyběly kádry, což si strana nechtěla připustit a celou situaci považovala za pouhou neznalost. Schopní a uvědomělí pracovníci byli přesouváni do vedoucích funkcí, takže chyběli v závodech. Další vlna kritiky postihovala nesystematičnost – z každého kraje byl povolán ruzný počet kádru, což se nelíbilo krajum, ze kterých jich bylo povoláno mnoho. Navíc někteří lidé byli povoláni do kraju, kde ani neměli uplatnění. Dalším problémem byla neoddělitelnost odbornosti od politické bezúhonnosti. Navíc dělníci nechtěli dělat stranické funkce, protože věděli, že v továrně budou mít vyšší plat. Kvuli těmto problémum se sešla konference v lednu 1949 a usnesla se na výchově náhradníku, ale to taky zkolabovalo, protože si většina funkcionářu nikoho nenašla.

                                     

4. Literatura

  • ŠTEFEK, Martin. Kádry rozhodují, ovšem. Předjaří, pražské jaro a počátky normalizace v proměnách systému ÚV KSČ. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019. 151 s. ISBN 978-80-7308-905-4
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →