Back

ⓘ Čas (mluvnice)



                                     

ⓘ Čas (mluvnice)

Čas v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Většina času je ohraničena současností. Řadí se mezi gramatické slovesné kategorie spolu s osobou, číslem, zpusobem, rodem, videm, třídou a vzorem.

V ruzných jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální a relativní, které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti děju.

Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

                                     

1. V češtině

V češtině se používají pouze aktuální časy:

  • Minulý čas préteritum – tvoří se pomocí příčestí minulého a přítomných tvaru slovesa být ve 3. osobě odpadají.
např. dělal jsem, dělal jsi, dělal; dělali jsme, dělali jste, dělali Příčestí minulé rozlišuje tvary podle rodu podmětu. Tvoří se přidání "elové" koncovky k minulému kmeni.
  • Přítomný čas prézens se v češtině používá pouze u nedokonavých sloves. Tvoří se přidáním osobních koncovek k přítomnému kmeni.
např. děl ám, děl áš, děl á ; děl áme, děl áte, děl ají
  • Budoucí čas futurum – tvoří se dvojím zpusobem
  • U dokonavých sloves tvar přítomného času vyjadřuje budoucnost např. udělám.
  • U nedokonavých sloves pomocí budoucích tvaru slovesa být a infinitivu.
např. budu dělat, budeš dělat, bude dělat; budeme dělat, budete dělat, budou dělat Nepravidelný tvar futura se vyskytuje u slovesa být. Z dvouslovných pravidelných tvaru typu budu být se vynechává infinitiv, tedy jen budu. V méně formálních výpovědích se objevuje po předponě vedle kořene bud i kořen byd přibyde versus přibude. Dále se u některých nedokonavých sloves tvoří futurum gramatickou předponou po / pu, aniž by se tím však měnil vid slovesa. Až na vzácné výjimky pokvete se jedná o slovesa vyjadřující pohyb.

Relativnost předčasnost a následnost děju se v češtině vyjadřuje pomocí přechodníku, nadále zejména pomocí větných vazeb a slovesného vidu.

V některých případech dochází k posunum v čase temporálním transpozicím. Jsou to zejména tyto případy:

  • Budoucí čas se vyjádří přítomným časem: Zítra jedu do Prahy.
  • někdy i v jiných souvislostech: Petr nekouří = je nekuřák.
  • ve rčeních: Jako když hrách na stěnu hází.
  • Minulý čas se vyjádří přítomným časem tzv. prézens zpřítomňovací. Toho se užívá zejména ve vyprávěních ve snaze dodat příběhu aktuálnosti: Viděl jsem v lese někoho, jak zapaluje nedok. / zapálí dok. houští.
  • Budoucí čas vyjadřuje nejistotu: To bude asi pravda.
  • v příslovích: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
  • v anekdotách: Jdou dvě nuly po poušti a v dálce vidí nekonečno.
  • Přítomný čas vyjadřuje mimočasové děje prézens gnómický. Užívá se
                                     

2.1. V jiných jazycích Slovanské jazyky

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém času jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého př. я был, - předminulý plusquamperfektum, předpřítomný perfektum a předbudoucí - které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti děju a vyjádření ukončenosti děju. Podobný systém času je i v ostatních germánských jazycích.

např. I had done předmin. it before he came min. - Udělal jsem to = měl jsem to udělané dříve, než přišel.

Kromě toho se ve všech časových rovinách rozlišuje pruběhovost a nepruběhovost děje.

                                     

2.2. V jiných jazycích Přehled

Angličtina má celkem šest slovesných času: přítomný, budoucí, předbudoucí, předpřítomný, minulý a předminulý. Sloveso se v nich vyskytuje v prosté nebo pruběhové formě. U prosté formy je v příslušném čase dané sloveso, u pruběhové formy je v příslušném čase pomocné sloveso "be".

1. Přítomný čas present tense: He speaks English. = Mluví anglicky. obvykle, umí to. He is speaking English. = Mluví anglicky. teď V záporu a otázce se užívá pomocné sloveso "do": He does not understand. = Nerozumí. Do girls wear sweatshirts? = Nosí dívky mikiny?

2. Budoucí čas future tense: They will wait. = Budou čekat. They will be waiting for an hour. = Budou čekat hodinu.

Poznámka: Konstrukce typu "They are going to wait there. = Budou tam čekat" rovněž vyjadřuje budoucnost, nejedná se však o gramatický budoucí čas.

3. Předbudoucí čas future perfect: We will have finished the work by Christmas. = Tu práci skončíme do Vánoc. Tomorow, I will have been working here for 10 years. = Zítra tomu bude 10 let, co zde pracuji.

4. Předpřítomný čas present perfect: She has called him. = Zavolala mu. Tom has been learning Hungarian since September. = Tom se od září učí maďarštinu.

5. Minulý čas simple past tense: They arrived yesterday. = Přijeli včera. It was raining all day. = Pršelo celý den.

V otázce a v záporu se užívá pomocné sloveso "do" v minulém čase: You did not see me last time. = Posledně jsi mě neviděl. Did anybody ask about the weather? Ptal se někdo na počasí?

Poznámka: Konstrukce typu "We used to travel a lot. = Hodně jsme cestovali" a "She would get up at 8 at weekends. = O víkendech vstávala v 8." vyjadřují minulé zvyklosti, nejedná se však o gramatický minulý čas.

6. Předminulý čas past perfect: I had eaten such meal before. = Už jsem předtím takové jídlo jedl. They had been driving for several hours before they decided for this hotel. = Jezdili několik hodin, než se rozhodli pro tento hotel.



                                     

2.3. V jiných jazycích Němčina

Němčina má celkem šest slovesných času: přítomný, budoucí čas I., budoucí čas II., perfektum, préteritum a plusquamperfektum.

1. Přítommý čas: Er wohnt hier. = Bydlí zde.

2. Budoucí čas I: werden + infinitiv: Wir werden dort warten. = Budeme tam čekat.

3. Budoucí čas II: werden + minulý infinitiv: Sie werden das Ticket verloren haben. = Vy jste tu jízdenku asi ztratil.

4. Perfektum: haben/sein + příčestí minulé: Wir haben dich gesucht. = Hledali jsme tě. Was ist passiert? = Co se stalo?

5. Imperfektum, préteritum: Er sprach vier Sprachen. = Mluvil čtyřmi jazyky.

6. Plusquamperfektum: Niemand wusste, wann das alles geendet hatte. = Nikdo nevěděl, kdy to všechno skončilo. Nachdem ich gekommen war, fing die Feier an. = Poté, co jsem přišel, oslava začala.

                                     

3. Literatura

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 83-84.
  • BENEŠ, Eduard a kol.: Základní mluvnice němčiny. SPN Praha, 1971
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →