Back

ⓘ Zákon o svobodném přístupu k informacím



Zákon o svobodném přístupu k informacím
                                     

ⓘ Zákon o svobodném přístupu k informacím

Zákon o svobodném přístupu k informacím je legislativní nařízení, které garantuje přístup k informacím drženým státem. Ustanovuje proces, ve kterém mohou být vznášeny požadavky na vládou držené informace. Všechny tyto požadavky pak musejí být přijaty za minimální náklady, kromě standardních výjimek, vyřízeny poskytnutém informace. Vláda je typicky vázána povinností vydat a podpořit otevřenost k takto vyžádaným informacím. V mnoha zemích jsou ústavní záruky na právo na přístup k informacím, ale většinou jsou nevyužity pokud neexistuje specifická legislativa.

Zákon o svobodném přístupu k informacím či nějakou podobnou formu implementovalo přes 85 zemí světa. Švédský zákon tohoto druhu z roku 1766 je nejstarší. Další země pracují na představení tohoto zákona, jenž v nich již muže existovat, ale ne na celostátní úrovni.

Souvisejícím konceptem jsou veřejná zasedání, ke kterým má veřejnost ze zákona přístup nikoli pouze k výsledkum těchto jednání. V mnoha zemích se svobodný přístup k informacím pojí se zákony na ochranu informací, resp. jsou součástí jednoho legislativního celku.

Základním principem zákona o svobodném přístupu k informacím je ten, že dukazní břemeno leží na straně, která je žádána o informace, nikoli žadateli. Strana, která požadavek obdržela, většinou nesmí poskytnutí informací žadateli podmiňovat vysvětlením, proč o tyto informace žádá. Stejně tak, žadatel nemusí vysvětlovat, proč informace vyžaduje, většinou kromě případu, kdy informace není tajná.

                                     

1.1. Právní zajištění svobodného přístupu k informacím ve světě Ve Spojených státech amerických

Ve Spojených státech dne 4. července 1966 podepsal prezident Lyndon B. Johnson nařízení Freedom of Information Act, které vešlo v platnost následující rok. Dodatky o přístupu k informacím v elektronické formě The Electronic Freedom of Information Act Amendments byly podepsány prezidentem Clintonem 2. října 1996.

Nařízení se vztahuje ke všem federálním agenturám. Nicméně, rozsah tohoto práva se liší podle jednotlivých státu nebo teritorií. Některé státy argumentují tím, že některé dokumenty federálních agentur jsou předmětem copyrightu a požadují za jejich vydání vysoké poplatky, jiné státy naopak rozšiřují transparentnost skrze zákony o otevřených jednání, která jsou ohlašována dlouho dopředu a projednávány s přístupem veřejnosti.

                                     

1.2. Právní zajištění svobodného přístupu k informacím ve světě V Evropské unii

Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1049/2001 z 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentum Evropského parlamentu, Rady a Komise Regulation 1049/2001 of the European Parliament and the Council of 30 May 2001 regarding public access to European Parliament, Council and Commission documents garantuje právo přístupu k dokumentum těchto tří institucí každému občanu Evropské unie a každé fyzické a právnické osobě pobývající nebo mající registrované sídlo v členském státě EU. Pojem "dokument" je definován široce a předpokládá se, že všechny dokumenty, i kdyby byly tajné, mohou být předmětné tomuto právu, pokud nebudou spadat pod některou z výjimek. Je-li přístup odepřen, žadatel muže podat stížnost evropskému ombudsmanovi nebo se odvolat před Evropský soud.

                                     

1.3. Právní zajištění svobodného přístupu k informacím ve světě V Česku

1. ledna 2000 nabyl účinnosti zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, který ukládá státním orgánum, orgánum územní samosprávy a veřejným institucím například státní podniky nebo akciové společnosti obcí a kraju povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich pusobnosti. Informace úřady poskytují buď aktivně zveřejněním obvykle na webu anebo na žádost. Zákon tak realizuje právo občanu na přístup k informacím podle čl. 17 a 35 Listiny základních lidských práv a svobod a zavádí do celé oblasti veřejné správy princip publicity.

Iniciátorem, spoluautorem a předkladatelem zákona byl senátor Michael Žantovský. Spoluautorem zákona byl Oldřich Kužílek, který koordinuje projekt Otevřete!, zabývající se otevřeností veřejné správy. Dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím lze vznést elektronicky na webu Infoprovsechny.cz.

                                     

1.4. Právní zajištění svobodného přístupu k informacím ve světě Země bez zákona o svobodném přístupu k informacím

Přestože zákon o svobodně informací v té či oné podobě existuje ve většině zemí světa, jsou i země, které jej nemají ani jej neplánují zavést např. Severní Korea. Mezi země, které jej zavést zamýšlejí či už projednávají jeho konkrétní návrhy, patří například Argentina, Barbados, Botswana, Kajmanské ostrovy, Fidži, Filipíny, Ghana, Indonésie, Jordánsko, Keňa, Lesotho, Maledivy, Mosambik, Nauru, Nigérie či Srí Lanka.

Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →