Back

ⓘ Populární kultura



                                     

ⓘ Populární kultura

Populární kultura je soubor představ, myšlenek, náhledu, postoju, memu, zobrazení a dalších fenoménu, které jsou v rámci neformálního společenského konsenzu považovány za nejvýraznější části hlavního proudu určité kultury, od počátku do poloviny 20. století především kultury západní, od konce 20. století až do současnosti kultury globální. Termín popkultura často splývá s pojmem masová kultura, řada odborníku je však rozlišuje. Protikladem popkultury je na jedné straně vysoká kultura vzdělaných elit na druhé straně subkultury menších částí společnosti.

                                     

1. Vymezení

Z hlediska kulturní a sociální antropologie je rozdíl mezi pojmy "populární kultura" a "masová kultura" patrný zvláště do konce 80. let 20. století ve státech bývalého sovětského či východního bloku. "Masová kultura" byla tamními režimy definována jako kultura "vytvářená masami a určená masám" a vnímána jako jednoznačně pozitivní nástroj k ideologickému "formování mas", zatímco "populární kultura" jako "úpadková" kultura kapitalistické části světa.

Vznik popkultury úzce souvisí s rozvojem hromadných sdělovacích prostředku a popkultura prostupuje každodenním životem společnosti. Do kontrastu k popkultuře mužeme postavit např. folklór, významný především v lokálních či předindustriálních společnostech.

Popkultura je často vnímána jako banální a pokleslá, kvuli svým cílum a podstatě, jimiž je konsensuální přijetí jejích prvku napříč celým hlavním proudem. V dusledku toho bývá ostře kritizována ze strany ruzných menšinových uskupení především náboženských a kontrakulturních skupin, které ji považují za povrchní, konzumní, senzacechtivou a prohnilou.

Populární kultura je stěžejním termínem britských kulturálních studií, kde je chápána zejména v pojetí Johna Fiska. Fiske ve své teorii populární kultury zastává stanovisko, že kulturu nelze mechanicky prodávat a vnucovat lidem tzv. shora, nýbrž že musí vycházet z nich samotných. Jediné, co muže vycházet z kulturního prumyslu tedy shora, je impuls/podnět pro recipienty v podobě kulturního materiálu, jehož konečná podoba je posléze dotvářena samotnými příjemci.

                                     

2. Termín

Termín populární kultura sám o sobě je novým slovním spojením v angličtině, pocházejícím z 19. století, puvodně odkazoval ke vzdělání a kultivaci nižších tříd "Popular culture": "kultura lidu" - rozumí se "prostého" lidu. Později se jeho význam změnil na označení vlastní kultury těchto nižších tříd a koncem 19. století se oddělil a dokonce vymezil proti "skutečnému vědění". V tomto významu se vžil a ustálil v meziválečném období 1918–1939. Současný význam termínu, tedy kultura určená k masové spotřebě, má kořeny ve Spojených státech, kde se vžil koncem druhé světové války. Zkratka popkultura se datuje rokem 1960.

                                     

3. Definice

Definování termínu popkultura ve vztahu ke kultuře což je již v podstatě také nesmírně diskutovaný pojem, je komplikováno několika soupeřícími definicemi popkultury. John Storey v knize Cultural Theory and Popular Culture Teorie kultury a Popkultura, rozebírá šest zpusobu, jak definovat popkulturu.

  • Třetí definice ztotožňuje popkulturu s masovou kulturou, kterou chápe jako komerční kulturu, sériově produkovanou za účelem masové spotřeby. Z pohledu Západní Evropy to muže být vymezení se ke kultuře americké tj. severoamerické, zvl. vuči USA.
  • Kvantitativní definice popkultury má problém v tom, že velká část tzv. "vysoké kultury" je široce oblíbená v Česku to byla např. v 70. letech 20. století televizní dramatizace F. L. Věka.
  • Popkultura je také definována jako kultura, která "zbude" poté, co jsme rozhodli, co bude "vysoká" kultura. Nicméně mnoho autoru takové hranice překračuje. Storey zdurazňuje síly a vztahy, které tyto hranice udržují, především vzdělávací systémy.
  • Storey tvrdí, že je zde i politický rozměr popkultury; neo-Gramsciova teorie kulturní hegemonie ". vnímá populární kulturu jako místo boje mezi vzdorovitými či podřízenými skupinami společnosti a silami snažícími se o začlenění, které pusobí v zájmu skupin ovládajících společnost."
  • Alternativně muže být popkultura definována jako "skutečná", "autentická" kultura lidu, ale tím vzniká problém, protože je mnoho zpusobu jak definovat "lid".
  • Postmodernistický přístup k populární kultuře je ten, že "brzy už nebude žádný rozdíl mezi vysokou a populární kulturou".

Storey zdurazňuje, že popkultura vznikla v dusledku urbanizace vyvolané prumyslovou revolucí, a splývá s obvyklými definicemi tzv. "masové kultury".

Popkultura se neustále proměňuje a obsahuje mnoho místních i časových jedinečností, kolem nichž vznikají ruzné proudy a víry. Vzniká tak komplex vzájemně provázaných stanovisek a hodnot, které zpětně ovlivňují ruznými zpusoby společnost i její instituce. Tak mohou například některé proudy popkultury pramenit ze subkultury, která jinak reprezentuje postoje, k nimiž má popkulturní mainstream hlavní proud jen velmi omezený vztah. Jiné proudy popkultury však také mohou do této subkultury naopak vplývat.

Pro popkulturu je nejtypičtější, že její jednotlivá témata oslovují široké spektrum veřejnosti.



                                     

4. Popkultura a masmédia

Masmédia těží z práce vědcu a učencu a zprostředkovávají jejich poznatky široké veřejnosti, ale často při tom zdurazňují detaily, které mají za cíl jen ohromit či vyvolat úžas. Jak vědecká fakta, tak novinové historky se v pruběhu svého pruchodu popkulturou proměňují, často až k bodu, kdy se z nich stává vyložená lež.

Hannah Arendtová ve své knize Krize kultury tvrdí, že "tržně řízená média vedou k přesunu kultury pod diktát zábavy".

Susan Sontag tvrdí, že v naší kultuře je většina ".srozumitelných, přesvědčivých hodnot čím dál tím více čerpána ze zábavního prumyslu", který "ohrožuje standardy závažnosti." Výsledkem pak je, že témata, podávaná "zběžně, povrchně a zbytečně krutě" jsou vnímána jako norma.

Někteří kritici tvrdí, že popkultura je "dumbing down" neologismus ve významu degradace, úpadek: ".stránky novin, kde kdysi běželo zahraniční zpravodajství, dnes zaplavují drby o celebritách, obrázky spoře oblečených žen. televizní společnosti nahradily kvalitní dramatickou tvorbu pořady o zahrádkářství, vaření a dalšími "lifestylovými" programy. ruznými reality show, přiblblými telenovelami" Sontagová píše "asinine soaps" - doslova "oslími operami", a to až do té míry, že lidé jsou prakticky neustále zaplavováni naprostými trivialitami ze života slavných.

V Rosenbergově a Whiteově knize Masová kultura tvrdí MacDonald, že "populární kultura je znehodnocená, plytká kultura, která banalizuje jak zásadní věci, tak i prosté spontánní radosti. Masy, zkažené několika generacemi takového stavu věcí, pak samy začínají vytvářet poptávku po triviálních a nekomplikovaných kulturních dílech."

Van den Haag tvrdí, že ". všechny hromadné sdělovací prostředky v dusledku odcizují lidem jakoukoliv osobní zkušenost a přestože se jeví jako vyvážené, posilují jejich mravní izolaci od společnosti, od skutečnosti i od sebe sama."

Kritici si stěžují, že ".nahrazení vysokého umění a autentické lidové kultury nevkusnými artefakty, prumyslově vyráběnými v masovém měřítku, slouží jen k uspokojení na nejnižší společné úrovni". A tato "masová kultura se objevila po druhé světové válce a koncentrovala se v každé větší globálně pusobící mediální korporaci." Bulvární tisk snížil množství novinek a informací a nahradil je zábavou či lechtivým drážděním, posilujícím ".obavy, předsudky, předhazování obětních beránku, paranoiu a agresi."

Televizní a filmová kritika argumentuje, že kvalita televizního vysílání je ředěna "populismem a sledováním ratingu" a zaměřuje se na "pozlátko, povrchnost a popularitu". Ve tvorbě filmové pak celosvětově čím dál tím více dominují "hollywoodská kultura a hodnoty". Samy hollywoodské filmy jsou pak zaměřeny na stereotypní zobrazování ".základních instinktu agrese, pomsty, násilí a chamtivosti", jejich zápletky ".jsou zjednodušující, jakoby střižené podle jedné šablony, co byla na polici, s minimem dialogu". "Charaktery postav jsou mělké a nepřesvědčivé, dialogy primitivní, nepravděpodobné a špatně vybudované."

                                     

5. Popkultura a lidová tvořivost folklór

Nově interpretovaná základní báze tradičního folklóru je jedním ze zdroju popkultury. Sama tato starší vrstva kulturního mainstreamu dodnes přetrvává, a to ve formě oddělené od masově produkované popkultury. Spíše než prostřednictvím masmédií se stále předává především ústně, např. ve formě vtipu a městských legend.

Po roce 1990 se díky rozšíření internetu začal stírat rozdíl mezi kulturou interpretovanou masmédii a ústně předávanou kulturou.

Folklórní prvky používané v popkultuře obsahují samozřejmě vždy nezanedbatelný komerční význam, veřejnost má ovšem i svuj "vlastní" vkus a nemusí přijmout vždy vše, co je jí nabízeno ke koupi. Navíc duvěra a vztah k produktu komerční kultury např. "Miluju Barta Simpsona!" se rozvíjejí především ústním podáním a v tomto procesu procházejí stejnými proměnami, jako v pruběhu klasického folklórního vývoje.

                                     

6. Intertextualita v popkultuře

Vzhledem ke všudypřítomné a stále více vzájemně propojené povaze popkultury, zejména její provázanosti s doplňujícími a rozšiřujícími prameny, si někteří kulturní antropologové, kulturologové a literární kritici povšimli značné míry intertextuality tedy vztahu textu k jiným textum, efektivní přítomnosti jednoho textu v jiném v situacích, kdy popkultura reflektuje sebe samu.

Jeden z komentátoru prohlásil, že toto sebezpytování popkultury odráží skutečnost, že již pronikla do každé sféry kolektivní zkušenosti. "Místo zpráv o skutečném světě se většina mediálních výstupu věnuje sobě samým, referuje o odkazech na jiné zdroje, jiné příběhy a jiné sebe-reference; referování o sobě samém je všeobjímajícím fenoménem, ačkoliv jen zřídka je tomu přikládán nějaký význam." A ovšem - i tento jeho komentář, týkající se intertextuality a jejího sebe-refererování se stal subjektem samostatných referencí a zpětných komentářu. Typickým příkladem tohoto fenoménu je i sám tento článek a sama Wikipedie, kde jsou reference a sebe-reference základními pilíři zpracování informací viz např. NPOV.

Mnozí kulturologové tento fenomén označují pouze za symptom či pruvodní jev masového konzumerismu; ovšem alternativní teorie je nutno také brát v úvahu.

Další tvrdí, že je zde fundamentální paradox: vzrust čistě technické a kulturní propracovanosti je kombinován s povrchností a odlišťujícími přístupy.

Podle televizních studií vědcu specializujících se na kvalitní televizní pořady, jako je Kristin Thompsonová, sebereference v mainstreamu amerických televizí zejména v komediálních pořadech odráží a ilustruje směr vývoje naznačený výše.

Thompsonová argumentuje seriály, jako jsou třeba Simpsonovi, používajícími ".záplavu kulturních odkazu, záměrně nekonzistentní charakterizace a silnou sebereflexi vuči televizním konvencím a plánování programu jako televizní show."

Extrémně tak dochází k nekonečné regresi Infinite regress určitých okruhu témat a zcela se rozostřují hranice mezi uměním a životem, komercí a kritickým přístupem, zesměšňováním a úctou.

Po mnoho let běžící televizní seriál Simpsonovi je plný narážek na typické vlastnosti mediálního mainstreamu, stejně jako na svuj vlastní komerční obsah. V jedné epizodě si Bart při sledování televize stěžuje na děsnou komercionalizaci tradičního pruvodu obchodního domu Macys v Den díkuvzdání. Když pak otočí svou hlavu od televize, ukáže se, že jde o veliký nafukovací balón v pruvodu. Seriál se také odvolává na množství liberálních odkazu k aktuálním událostem, tak, jak jsou interpretovány v mainstreamu, a často je propojuje s nekonvenčními či dokonce esoterickými souvislostmi s klasickými i postmoderními díly literatury, umění a zábavy.



                                     

7. Odkazy

Související články

  • Masmédia
  • Média
  • Kulturní a sociální antropologie
  • Hobby
  • Generace X
  • Kultura
  • Masová kultura
  • Pop art
  • Kulturní revoluce
  • Pop ikona
  • Kulturní evoluce
  • Subkultura
  • Braková literatura
  • Civilizace
  • Pop music

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu populární kultura na Wikimedia Commons

ČEJKA, Martin R. Svody moderní kultury. Institut sv. Josefa. 4.5.2010 16:10. Dostupné online.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Popular culture na anglické Wikipedii.

Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →