Back

ⓘ Sociální komunikace



                                     

ⓘ Sociální komunikace

Komunikace pochází z latinského z communicatio, communicare, což znamená spojovat. Jde o produkci a výměnu sdělení, zejména významu sdělení prostřednictvím znakových systému. Existuje mnoho definic komunikace, které se liší podle teoretického rámce, ze kterého vycházejí a podle něhož akcentují některý z aspektu komunikace. Definice, která by zahrnovala všechny aspekty komunikování, není možná. V nejširším slova smyslu je komunikace přenos informací, v užším slova smyslu je komunikace dorozumívání a zprostředkování významu mezi živými organismy. Pakliže se mluví o komunikaci, jedná se tzv. o metakomunikaci. Mužeme tedy říct, že sociální komunikace je sociální interakcí.

Komunikace je determinována a zprostředkována znakovým systémem např. jazykem, řečové prostředky a sociální strukturou. To ovlivňuje zpusob komunikace a interpretace toho, co bylo řečeno, zároveň je sama o sobě zdrojem a nositelem informací např. jak mluvíme s učitelem vs. s kamarádem či teleologicky-instrumentálně vztah cíle – co je řečeno a bylo zamýšleno říct a prostředku, jak to bylo řečeno. Muže vznikat rozpor mezi tím, co chceme říct a jak to řekneme.

                                     

1. Vztah sociální komunikace a sociální interakce

Sociální komunikace je dle Georga Gerbnera formou sociální interakce, jde o "sociální interakci prostřednictvím sdělení". Je úzce spjata s pojmem sociální interakce, což je proces, během kterého se jedinci vzájemně stimulují, reagují na sebe – tím se rozvíjí řetězec vzájemných akcí a reakcí – každý jedinec je denně součástí nějaké sociální interakce. Sociální interakce je tedy vzájemné pusobení individuí nebo skupin, jehož podstatou je komunikace, což je proces směny a přenosu informací, který má povahu sociální interakce, bývá označován jako komunikace sociální.

Sociální komunikace je zpravidla spojována se sociální interakcí. Vztah sociální interakce a komunikace bývá chápán dvojím zpusobem. V jednom případě je komunikace považována za dílčí cíl interakce. V druhém případě jsou komunikace a interakce považovány za ruzné aspekty jednoho procesu. Mužeme tedy říct, že sociální komunikace je sociální interakcí.

                                     

2. Složky sociální komunikace

Komunikace mezi lidmi je záměrným jednáním, ve kterém jde o výměnu sdělení, k čemuž se využívá nějaký prostředek, a tím jsou symboly, kulturně sdílené konvencionální znaky. Dorozumívání probíhá mezi "zdrojem" a "adresátem". Ke komunikaci dochází vždy, když je vysíláno nebo přijímáno sdělení, a to i v případě, že je jen připisován nechtěný význam signálum od jiných osob i v této formě dochází ke komunikaci.

Při komunikaci je definováno pět základních prvku:

  • komunikační kanál médium
  • adresát
  • komunikátor
  • účinek efekt, odpověď.
  • mediované sdělení text

K této pětici se řadí i další vedlejší pojmy: znaky, kódy a šum, kontext, kód, zpětná vazba.

Médium, kterým se přenáší informace, je tzv. kanál. Technologický kanál muže být např. mobilní telefon, rádio je akustický kanál. Jakákoli překážka v přenosu sdělení se vytváří šum. Neexistuje komunikace bez šumu, muže být i psychologického charakteru. Systém znaku, jímž zdroj i adresát rozumí, je kód. To muže být např. i systém znakové abecedy, emotikony, světla na přechodech apod. Duležitý je kontext, když dva dělají totéž, není to totéž kvuli jinému prostředí, jiným lidem….

                                     

3. Dělení sociální komunikace

Komunikací se zabýval mediální teoretik Denis McQuail, který popsal tzv. pyramidu komunikace, která zahrnuje jak četnost jednotlivých prvku komunikace, a to jak její komplexnost a vztahy mezi účastníky:

  • komunikace masová – nelze lokalizovat co do času a místa, cílem je sdělovat informace rychle, na velkou vzdálenost a permanentně co nejširšímu publiku; má institucionalizovanou podobu = prostřednictvím médií, mluvčím je komplexní organizace zaměstnávající profesionální komunikátory; zahrnuje komunikaci mediální, veřejnou, skupinovou, inter- a intrapersonální
  • komunikace v malých skupinách – musí být přímý a individuální vztah mezi komunikujícími; muže být neformální i formální, obsahuje prvky jak interpersonální, tak skupinové komunikace, komunikují všichni se všemi, cca 5 – 10 lidí, většinu života prožíváme ve skupinách – rodina, pracovní kolektiv…
  • komunikace intrapersonální – tzv. vnitřní řeč jedince, monologická i dialogická povaha, převážně neurofyzická aktivita, uvnitř sebe
  • komunikace interpersonální – realizuje se v přímém vztahu s účastníky komunikační situace, musí existovat dyadický vztah, komunikace od jednoho k druhému, v užším smyslu – komunikace, kde dochází k interakci a rozvíjení vztahu mezi členy empatie, starostlivost…
  • komunikace veřejná – oslovovány skupiny obyvatel voliču, čtenářu,…, nepředpokládá se, že se účastníci navzájem znají, podavatel informace & publikum, závislá na místě a času, mezi mluvčím a posluchači, cíl – přesvědčit/informovat

Podle účelu komunikace: cíl komunikace – globální zaměření celé komunikační události; v rámci komunikace se naplňují ještě ruzné komunikační záměry:

  • emotivní expresivní – zaměřená na puvodce, jeho sebevyjádření, mluvčí dává najevo svuj fyzický nebo psychický stav, vyjadřuje své emoce a přání
  • persvazivní – s cílem ovlivňovat, formovat názory a postoje
  • získávací – jako výraz autorovy vule, s cílem získat příjemce k žádoucímu typu jednání
  • konativní apelativní, direktivní – zaměřená na příjemce, smyslem je ovlivnit jej, přimět k nějaké činnosti; z konativní funkce vycházejí následující
  • dokumentární – J. V. Bečka – dát ústnímu sdělení trvalou hodnotu písemného dokumentu
  • direktivní – řídit jednání příjemce
  • edukativní – V. Jílek – snaha rozšířit vědomostní základ příjemce sdělení
  • informativní – pouhé předání informace, vyrovnání informačních obsahu
  • poetická estetická – zaměřena na znak, schopnost vyvolávat estetický dojem, duraz se klade na formu, která má zvýraznit jistý obsah
  • fatická kontaktová – zaměřena na vztahy mezi účastníky komunikace, slouží k udržování kontaktu mluvčího s posluchačem
  • metajazyková – zaměřena na kód, jazyk muže mimo jiné popisovat i sám sebe oprava, rozbor
  • referenční deskriptivní – zaměřuje se na obsah sdělení a kontext, duležitý je vztah k obsahu promluvy, zakotvení v časoprostoru občas se vyděluje samostatná kontextová funkce

OBSAHOVÁ STRÁNKA KOMUNIKACE = co si v sociálním styku lidé sdělují informaci.

  • informující – obsah komunikace má za cíl doručit informaci, tj. takové sdělení, které má schopnost ovlivnit chování nebo postoje a snížit tak nejistotu rozhodování příjemce
  • regulující – obsah komunikace má za cíl programově ovlivnit příjemce sdělení, pusobit na mínění, postoje, ovlivnit vuli konkrétním, předem určeným zpusobem
  • stimulující – obsah komunikace má za cíl pusobit pozitivně negativně na příjemce tím, že je mu předáván emocionální prožitek umění apod.

FORMÁLNÍ STRÁNKA KOMUNIKACE = jak si v sociálním styku lidé sdělují informaci.



                                     

3.1. Dělení sociální komunikace Úrovně obecnosti sociální komunikace

  • MEZOÚROVEŇ – zahrnuje sociální komunikaci v užším kontextu. Týká se sociálního styku v rámci jedné sociální skupiny.
  • MAKROÚROVEŇ – zahrnuje sociální komunikaci ve velmi širokém kontextu. Týká se zpusobu života lidí.
  • MIKROÚROVEŇ – zahrnuje sociální komunikaci ve velmi úzkém kontextu. Týká se elementárních komunikačních aktu.
                                     

3.2. Dělení sociální komunikace Roviny sociální komunikace

  • V rovině vertikální – command vztahy mezi puvodcem a příjemcem není rovnocenný
  • Symetrické
  • V rovině horizontální – control vztahy mezi puvodcem a příjemcem jsou rovnoprávné
  • Metakomplementární arogantní, manipulativní
  • Nesymetrické dominantní, závislostní
                                     

3.3. Dělení sociální komunikace Komunikační styly sociální komunikace

  • Expresivní
  • Řídící
  • Přátelský vhodný pro osobnosti senzitivní a chápavé
  • Analytický
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →