Back

ⓘ Archeologická kultura



Archeologická kultura
                                     

ⓘ Archeologická kultura

Archeologická kultura je soubor archeologických nálezu i nehmotných pramenu, které jsou charakteristické společnými znaky a pochází z dané doby a z určitého místa. Tyto nálezy by měly vytvářet obraz živé kultury již neexistujícího lidského společenství. Dříve se to tak chápalo v rámci kulturně chronologického paradigmatu, dnes se od tohoto schématu upouští.

V rámci archeologie je kultura chápána jako souhrn nalezišť, objektu a jednotlivých předmětu, které jsou spojeny s geografickou oblastí. Nelze ji však exaktně definovat jako kulturu, na kterou jsme zvyklí například z novověkých dějin. Oproti pozdějším civilizacím jsou dochované památky jen omezenou částí komplikovaného celku živé kultury. Nicméně, stále je však mužeme považovat za klíčové faktory pomáhající nám poznat minulost.

Naleziště a nálezy mají stejnou povahu hmotného projevu – typ, tvar, výzdoba a využití artefaktu, použité výrobní postupy a technologie, zakládání osad a vytváření příbytku, zpusob odívání, rituální obřady – např. pohřbívání atd. Tyto hmotné i nehmotné projevy vnitřně společnost spojují a zároveň jsou schopny ji od jiných lidských skupin odlišit.

Než archeologové nějakou společnost charakterizují a přiřadí jí jméno – název – například kultura s nálevkovitými poháry, musí nejprve shromáždit lecjaké pozustatky hmotné kultury. Na základě těchto pozustatku určí jejich společné znaky a zařadí je do určité časové periody. Mužeme je pojmenovat např. podle výzdobného keramického stylu kultura s lineární keramikou, kultura se šňurovou keramikou, podle eponymní lokality Únětická kultura nebo podle zpusobu pohřbívání mohylová kultura, kultura popelnicových polí. V minulosti tento postup byl běžnou praxí, dnešní archeologie se na tyto pracovní postupy dívá již jinak.

V roce 1949 začal americký chemik Willard Libby používat radiokarbonovou metodu pro hmotné artefakty. Radiokarbonová metoda dokáže v archeologickém pruzkumu sestavit kompletní nezávislou chronologii. Díky ní jsou archeologové schopni přesněji danou kulturu časově zařadit.

                                     

1. Prehistorické kultury

Jinak je tomu v archeologii prehistorické, kde jsou hmotné nálezy jediným zdrojem poznání. Protože o společnostech, které je vytvořily, nic jiného nevíme, užívají se charakteristické společné rysy těchto nálezu – například zpusob pohřbívání, tvar, technologie a výzdoba nástroju, zbraní a zejména keramiky jako klasifikační princip. Je to ovšem klasifikace umělá, vytvořená archeology, a není jisté, nakolik lze určitou hmotnou kulturu ztotožnit s nějakým etnikem či skupinou, i když se to často děje.

Jedním z problému je to, že nálezy a naleziště jsou jen málokdy zcela homogenní a že ruzné "kultury" se někdy překrývají či prolínají. Tento jev se v zásadě vysvětluje dvěma odlišnými hypotézami:

  • migrační hypotéza předpokládá, že kulturní změny a odlišnosti souvisejí s pohybem lidských skupin populací;
  • difuzní hypotéza naopak předpokládá, že ruzné technologie a vzory se lidé mohli naučit a převzít od kultur sousedních, jak je to běžné v historických dobách.

Kultury s dlouhým trváním se kromě toho rozdělují na ruzná období, například starší, přechodné a mladší. Protože se nálezy vyskytují ve vrstvách, užívá se někdy i označení spodní a svrchní.

Jednotlivé předhistorické kultury se označují:

  • Podle prvního či hlavního naleziště, například kultura magdalénská, halštatská, laténská, únětická, lužická a pod. Nevýhodou tohoto zpusobu je, že kultury, překračující současné hranice, se často označují jinak například v České republice a v Rakousku.
  • Podle zeměpisného rozšíření, zejména podél určitých řek.
  • Podle typického znaku, například technologie, tvaru nebo výzdoby keramiky kultura zvoncovitých poháru a pod.
  • Podle tvaru příbytku a sídel.
  • Podle zpusobu pohřbívání.
  • Podle charakteristických nástroju.

Název, odvozený z nálezu hmotné kultury, se pak někdy přenáší i na příslušnou populaci např. lid popelnicových polí.

                                     

2. Odkazy

Literatura

  • J. Petráň a kol., Dějiny hmotné kultury. I. 1 Vymezení kulturních dějin, kultura každodenního života od pravěku do 15. století. Praha: SPN, 1985 – 478 s., XVI s. bar. obr. příl. ISBN 80-7184-084-X
  • J. Petráň a kol., Dějiny hmotné kultury. 2., Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum, 1997 – s. 481–1003. ISBN 80-7184-084-X
  • Bahn, Paul – Renfrew, Colin, Archeology: Theories, Methos and Practice, 2nd ed., London 1998, s. 34-36
  • J. Petráň a kol., Dějiny hmotné kultury. I. 2. Kultura každodenního života od 13. do 15. století. Praha: SPN, 1985 – S. 489-997, XV s. bar. obr. příl. ISBN 80-7184-084-X
  • J. Petráň a kol., Dějiny hmotné kultury. II. 1. Kultura každodenního života od 16. do 18. století. Praha: Karolinum a SPN 1995 – 468 s.: 44 bar. fot. příl. ISBN 80-7184-084-X

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu archeologická kultura na Wikimedia Commons
  • Ottuv slovník naučný, heslo Kultura
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →