Back

ⓘ Regionální geografie



Regionální geografie
                                     

ⓘ Regionální geografie

Regionální geografie je geografická vědní disciplína, která "má podávat výstižný a ucelený obraz pozorované oblasti po stránce přírodní i společenské, má v sobě slučovat výsledky fyzické i socioekonomické geografie a kromě toho ještě vyjádřit podstatné rysy společenského vývoje a zvláštností obyvatelstva."

                                     

1. Další definice

  • "Regionální geografie je komplexní disciplína zabývající se uspořádáním věcí a vztahu v prostoru."
  • "Regionální geografie se zabývá zpusobem, jakým unikátní kombinace environmentálních a humánních faktoru vytvářejí území s charakteristickou krajinou a kulturními atributy."
  • "Regionální geografie zkoumá regionální systémy, tj. vztahy mezi přírodním prostředím a společností v daném regionu. V regionech pak sleduje prostorové uspořádání strukturu a vzájemné vazby složek přírodní a sociální sféry."
  • Odlišnější pojetí má Slovník humánní geografie: "Regionální geografie rozděluje zemských povrch na regiony." Přitom v daném případě de facto ztotožňuje pojem regionální geografie s pojmem "regionalizace", tj. s rozdělením území/krajiny na menší celky.
  • "Regionální geografie zkoumá vzájemné vztahy mezi přírodním prostředím a lidskou společností v konkrétních územích – oblastech neboli regionech. Objektem zkoumání regionální geografie jsou nezaměnitelné celky krajinné sféry vymezené postupem nazývaným regionalizace."
                                     

2. Historie disciplíny

"Hlavní dílo regionální geografie po dobu sto let byl Úvod do staré i nové geografie lat. Introductio in Universum geographiam tam Veterem quam Novam od Phillippa Clüvera z roku 1629. Dílo potom vycházelo v četných dalších vydáních, v kterých je ruzní autoři opravovali a doplňovali. Např. Johanes Bruno, profesor v Lüneburgu, vydal spis v letech 1661 – 1678 čtyřikrát. Naposledy jej vydal Antoine-Augustin Bruzen de la Martinière roku 1729. Po stručném úvodu o matematickém a fyzickém zeměpisu následuje líčení chorografické, vyznačující se stálým protikladem moderního a antického zeměpisu regionálního, který měl právě v Clüverovi jednoho z prvních pěstitelu. Clüver byl i autorem základních děl o historické geografii antického světa. Je to Germanica antiqua 1616, Sicilia antiqua 1616 a Italia antiqua 1624 vydaná posmrtně.

Následujících cca 150 let vývoje regionální geografie je pak spjato s celkovým vývojem geografie a tudíž s vlivem tehdejšího významného geografa: Jeana Baptiste Bourguignon dAnville. Vliv měl i přírodovědně zaměřený Alexander von Humboldt uznávaný především v německy hovořících zemích, který nicméně pusobil i ve Francii, nebo Carl Ritter. Jean Baptiste Bourguignon dAnville 1697 – 1782 patřil k prukopníkum něčeho, co bychom dnes nazvali ověřováním informací, jejich aktualizací a kritickému myšlení při popisu krajinných celku. Řadil se především ke kartografum a při mapové tvorbě prosazoval vynechávání neověřených fakt zakreslování ruzných "Eldorád" nebo "bájných národu", což se zákonitě projevovalo i v regionální geografii. Svým pusobením zpusobil přesun hlavního vývoje regionální geografie z německy hovořícího prostředí do francouzského.

Přesto se po určitém mezidobí v 19. století objevil i další významný regionální geograf německý. V Sasku po roce 1871 začleněném do Německa publikoval profesor Alfréd Hettner 1859 – 1941 své studie o chorologii, tedy o příčinných vztazích mezi zeměpisnými úkazy uvnitř zeměpisného regionu. "Cílem chorologie je znalost znaku regionu a míst skrz chápání jejich společné existence a vzájemných vztahu mezi ruznými oblastmi reality a jejich rozmanitých variet, a chápání zemského povrchu celkově v jeho aktuálním uspořádání kontinentálně, regionálně a místně."

V té době už ovšem přesahuje význam německé regionální geografie regionální geografie francouzská. Mezi její zakladatele patří částí svých prací Paul Vidal de la Blache 1845 – 1918. Vidal se zabýval i geopolitikou a v tomto směru jej ovlivnil především Friedrich Ratzel pusobící v téže době v německém prostředí. Jeho definice posibilismu prostředí ovlivňuje člověka, ale kulturu si vytváří člověk sám ve spolupráci s dalšími lidmi a muže s ní změnit své prostředí hrála a stále hraje duležitou roli v kulturní geografii, kterou jakožto část regionální geografie metodologicky rozvinul. V tom se jeho postoj odlišoval od geografického environmentálního determinismu závislost na prostředí a blížil se více indeterminismu. Význam Vidala ovšem spočíval i v podpoře vydání a řízení poměrně obsáhlé regionálně geografické studie Géographie universelle, česky vydané pod názvem Zeměpis světa roku 1930. Vidal jeho vznik naplánoval v roce 1910, ale vyšlo až posmrtně postupně mezi roky 1927 – 1948. Ve své době se jednalo o revoluční regionálně geografické dílo tvořené patnácti svazky, z nichž některé bylo ovšem nutné ještě znovu rozdělit na dva. Šlo v podstatě o první komplexní regionální geografii světa, která vytvořila pomyslný "kmen" pro všechny regionální geografie následující, patřičným zpusobem aktualizované.

                                     

3. Současné problémy

V posledních letech čelí regionální geografie tendencím neustále zmenšovat obsah jejího výzkumu z globálních/regionálních měřítek na měřítka lokální. Regionální geografové musí často obhajovat pozici svého předmětu proti názorum, že globalizace svým durazem na malé lokality znamená "Konec geografie". Za začátek tohoto, pro regionální geografii nepříznivého období, lze považovat 90. léta 20. století, kdy představa globální konvergence všech obyvatel, myšlenka vzniku světové panvesnice a teorie o konci "odlehlosti" každé místo na Zemi je snadno dostupné vedl mnoho geografu k názoru, že širší pohledy na svět a krajinu jsou už zastaralé a nepotřebné. Představa, že celý svět se od sebe v podstatě neliší a regionální geografie tedy nepopisuje rozdíly ale dusledky jednoho procesu, pak nastartoval rozvoj dílčích geografických disciplín a regionální geografii naopak oslabil, protože ji odsunul do pozadí. Přitom proti těmto názorum se záhy postavily jiné, které upozorňovaly, že svět přece není jediná globální "výrobní hala", že globalizace nutně neznamená zánik národních státu ani rozdílu mezi regiony. Nicméně nedostatek dialogu mezi regionálními geografy vedl k tomu, že otázka budoucnosti celé disciplíny trvá.

Jedním z duvodu muže být prostá skutečnost, že pro geografy je přitažlivější mediálně, finančně. politická ekonomie, ekologie a další hraniční disciplíny. Eurocentralismus, tj. vytváření jednotných evropských struktur, rovněž pusobil negativně na regionální geografii. Tlak na řešení společných problému a definování společných, panevropských, úspěchu vytlačoval regionální geografii všímající si naopak rozdílu. Wei, zabývající se regionální geografií Číny, v této souvislosti hovoří dokonce o krizi morálky regionálních geografu, kteří preferují, aby je nazývali systematickými geografy a nikoliv regionálními. Proto hovoří o nutnosti revitalizovat regionální geografii. Tvrdí, že geografie nedokáže řešit problémy světa jen systémově, bez hluboké znalosti světových regionu. Jejich výhodou, podle něj, je, že regionální geografové píší články a knihy pro široké publikum.



                                     

4. Postmoderní regionální geografie

Shromažďování dat, jejich setřídění a výstupy dlouhou dobu představovaly silnou stránku regionální geografie. Na základě těchto dat mohly vznikat a skutečně vznikaly a vznikají nové disciplíny, nové systematické geografie. V určité fázi vývoje se nicméně osamostatnily tím, že si začaly data sbírat samy. Tento jev se výrazně projevil především po určité informační revoluci v 80. a především 90. letech 20. století. To, co puvodně představovalo silnou stránku, se změnilo ve slabinu regionální geografie. Objevují se pokusy ji revitalizovat, a tím se míní především schopnost ukazovat a zkoumat vazby mezi dílčími systematickými geografiemi. Měla by využít svou komplexnost a v podstatě se snažit pojmout všechny hraniční disciplíny tak, aby byla schopna popsat vztahy mezi fakty ruzných systematických disciplín. Zjednodušeně: měla by dokázat popisovat prostorové jevy a skutečnosti složky krajiny tak, aby vytvářely navzájem propojený celek.

                                     

5. Literatura

  • FRIEDMANN, T. L.: The world is flat. In WEI, 2006
  • BAŠOVSKÝ, Oliver, LAUKO, Viliam: Úvod do regionálnej geografie. Bratislava: SPN, 1989. 118 s. ISBN 80-08-00278-6
  • DICKEN, Paul: "Geographers and,globalisation’: yet another missed boat?" Transcations of the Institute of British Geographers, New Series 29, s. 5 - 26
  • VIDAL DE LA BLACHE, Paul, GALLOIS, Antoine Louis: Zeměpis světa. XV. díl, Jižní Amerika II. I. vydání, Praha: Aventinium, 1930. 384 s. ISBN neexistuje.
  • KOVÁŘ, Martin: Vybrané problémy z regionální geografie zemí část Frankofo-nie. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 60 s. ISBN 978-80-7368-354-2.
  • WEI, Yehua Denis: Geographers and globalization: the future of regional geo-graphy. Environment and Planning A, s. 1395-1400. E-title. 2006. ISSN 38458.
  • MEČIAR, Josef: Obecná regionální geografie I. I. dotisk I. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2007. 140 s. ISBN 80-210-4011-4.
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →