Back

ⓘ Fiskální politika



Fiskální politika
                                     

ⓘ Fiskální politika

Fiskální politika je součást hospodářské politiky státu, která se snaží ovlivnit vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdaju a daní. Na rozdíl od monetární politiky, která pečuje o stabilitu měny, je fiskální politika nástrojem aktivního zasahování státu do hospodářství.

                                     

1. Puvod

Slovo fiskální pochází z lat. fiscus, puvodně košík, později státní pokladna, a vyjadřuje spojitost s daněmi. Daně puvodně sloužily k pokrytí potřeb panovnického dvora a armády, později i pro financování veřejně prospěšných staveb a pro financování veřejných statku. Jak rozsah funkcí státu v souvislosti s modernizací od 18. století rostl, rostl i jeho podíl na celku hospodářství a tedy i míra zdanění. Během 20. století se moderní státy staly tak významnými účastníky hospodářského života, že mohly aktivně ovlivňovat chod hospodářství jako celku.

Významnou teorií tohoto ovlivňování se stalo keynesiánství, teorie britského ekonoma Johna Maynarda Keynese, která nejen vysvětlovala souvislosti makroekonomických jevu, ale poskytovala i návod, jak je zejména prostředky fiskální politiky ovlivňovat. Keynesiánství bylo úspěšné jako metoda boje proti cyklickým hospodářským krizím, od 60. let však naráželo na problémy a stalo se terčem kritiky monetaristu, kteří naopak propagovali omezování státních zásahu za hlavní úkol státu pokládali péči o stálost měny.

I když dusledná monetaristická politika by měla vést k omezování daní i státních výdaju, ve skutečnosti se jí to nedaří, protože proti ní pusobí tlaky na rozšiřování pusobnosti státu, kterým se moderní demokratické společnosti těžko mohou bránit. Při vší kritice "pečovatelského státu" objem veřejně financovaných sociálních, zdravotních a vzdělávacích služeb přirozeně narustá, například díky prodlužování pruměrné délky života, zdokonalování zdravotních technik, prodlužování školního vzdělávání atd. Díky tomu ovšem přibývá tzv. mandatorních, to jest zákonem předepsaných výdaju a možnosti aktivní fiskální politiky státu se tak spíše zužují.

Pomocí fiskální politiky muže veřejná správa ovlivnit:

  • agregátní poptávku
  • a v dusledku toho i zaměstnanost
  • rozdělení příjmu přerozdělování
  • zpusob využívání zdroju například ekologické a energetické daně.
  • úroveň ekonomické aktivity
                                     

2.1. Typy fiskální politiky Expanzivní fiskální politika

Expanzivní fiskální politika se orientuje na rust výkonu ekonomiky. Znamená to, že se státní výdaje zvyšují nebo se snižují čisté daně. Veřejné výdaje jsou větší než vybrané daně, takže vzniká schodek deficit státního rozpočtu, čímž roste státní dluh. Expanzivní fiskální politika se snaží stimulovat rust výkonu ekonomiky prostřednictvím rustu státních výdaju a projeví se krátkodobým rustem HDP. Přes všechny teoretické námitky pracují moderní státy většinou se schodkovým státním rozpočtem a spokojují se jen s tím, že se snaží tento schodek a kumulovaný státní dluh udržovat v jistých mezích viz např. Maastrichtská kritéria Evropské unie.

                                     

2.2. Typy fiskální politiky Neutrální fiskální politika

Veřejné výdaje se rovnají vybraným daním, státní rozpočet je tudíž vyrovnaný. Tento stav představuje zřejmě těžko dosažitelný ideál, neboť se vyskytuje jen zcela výjimečně.

                                     

2.3. Typy fiskální politiky Restriktivní fiskální politika

Restriktivní fiskální politika se orientuje na pokles výkonu ekonomiky. Veřejné výdaje jsou menší než daně, takže se snižuje státní dluh. Restriktivní fiskální politika má smysl tehdy, má-li stát veliký státní dluh; jinak by totiž znamenala, že stát vybírá zbytečně vysoké daně. Ve skutečnosti jsou však všechny moderní státy spíš více než méně zadluženy, přesto se jim nedaří restriktivní politiku zavést. Federální rozpočet USA byl za posledních 40 let v přebytku jen v roce 1999 a 2000 díky iniciativě prezidenta Clintona.

Jelikož státní příjmy závisejí mimo jiné na vývoje ekonomického cyklu, plánování přesné hodnoty deficitu přebytku ex ante se v praxi typicky ukazuje jako nedosažitelné.

                                     

3. Metody získávání prostředku

K vedení své politiky potřebuje stát získávat prostředky na její financování. Mezi tyto prostředky patří:

  • Vydávání dluhu
  • Prodej aktiv hmotných či nehmotných
  • Ražebné
  • Výnosy z vlastnictví aktiv například dividendy z podílu ve společnostech
  • Fondy z mezinárodních institucí
  • Rozpouštění rezerv
  • Přímé a nepřímé daně

Mezi hlavní metody státního financování dnes patří ruzné formy zdanění. Příkladem mužou být DPH či spotřební daň za nepřímé daně a daň z příjmu fyzických osob za daně přímé.

Dalším významným prvkem získávání prostředku je vydávání státního dluhu. V České republice se toto děje v podobě státních dluhopisu nebo pokladničních poukázek.

Ražebné je metodou používanou hojně v historii. Tento termín označuje získávání prostředku z emitace nových peněz. Tato metoda se ale historicky ukazuje jako problematická jako zdroj financování, neb při nadměrném užívání muže vést k pádivé inflaci, či dokonce hyperinflaci v krajních případech.



                                     

4. Fiskální a monetární politika

Tyto dva typy politiky jsou hlavními metodami, jimiž stát ovlivňuje svoji ekonomiku v krátkodobém horizontu.

Fiskální politika se věnuje otázce výše daní, státních výdaju, aj. Ekonomickou aktivitu pak ovlivňuje výší těchto proměnných, vedením deficitního, či naopak přebytkového rozpočtu, používáním fiskálních stimulu a dalších metod k ovlivnění agregátní poptávky. V západních demokraciích je za vedení fiskální politiky typicky zodpovědná vláda pod dohledem legislativy. Je zde tedy velmi patrné rozhodování na základě politiky a vliv voliču.

Monetární politika se naopak zabývá výškou inflace a stabilitou měny. Ekonomickou aktivitu ovlivňuje svěřenými nástroji jako jsou například výše úrokových sazeb v ekonomice a prováděním operací na otevřeném trhu. Dle ekonomické teorie je záhodné dusledné oddělení mezi osobami řídícími fiskální a monetární politiku. V moderních zemích je proto monetární politika typicky vedena národní centrální bankou s ruznící se mírou nezávislosti na vládě a politicích.

Největšího účinku je pak typicky dosaženo pokud obě tyto politiky pracují v souznění. Problematice použití fiskální a monetární politiky a jejich efektivitě se věnuje debata Ando-Modigliani/Friedman-Meiselman.



                                     

5. Nástroje fiskální politiky

  • Automatické stabilizátory – pusobí stále a automaticky vyrovnávají výkyvy agregátní poptávky a nabídky např. progresivní daň z příjmu, pojištění v nezaměstnanosti…
  • Vládní výdaje na nákup zboží a služeb – představují výdaje ze státního rozpočtu
  • Transfery – dotace do podnikatelské sféry, podpora v nezaměstnanosti nebo zdravotně postižených…
  • Daně – představují příjmy do státního rozpočtu
  • Záměrná opatření – jednorázové opatření, které ovlivňují agregátní nabídku i poptávku změna daňové sazby, změna struktury výdaju z rozpočtu…
                                     

6. Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textu z článku Fiscal policy na anglické Wikipedii a Fiskalpolitik na německé Wikipedii.

Literatura

  • Samuelson P. A. – Nordhaus W. D., Ekonomie. Praha 1991
  • Frank R. H. – Bernanke B. S., Ekonomie. Praha: Grada, 2002 – 803 s. ISBN 80-247-0471-4
  • Stiglitz J. E., Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997 – 661 s. ISBN 80-7169-454-1

Související články

  • Monetární politika
  • Makroekonomie
  • Hospodářská politika

Externí odkazy

  • anglicky What Is Fiscal Policy?
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Fiskální politika na Wikimedia Commons
  • anglicky Limitations of Fiscal Policy
  • anglicky Concise Encyclopedia of Economics
Free and no ads
no need to download or install

Pino - logical board game which is based on tactics and strategy. In general this is a remix of chess, checkers and corners. The game develops imagination, concentration, teaches how to solve tasks, plan their own actions and of course to think logically. It does not matter how much pieces you have, the main thing is how they are placement!

online intellectual game →